Po stopách frýdlantské slitiny a smaltu

Pod tímto názvem se skrývá odpolední čas strávený v městečku pod Lysou horou, Frýdlantu nad Ostravicí. Návštěvou Turistického informačního centra v tomto městě jsem získal výborný tip na návštěvu zajímavých míst spojených s historií zpracování železa. Slovo dalo slovo a domluva s paní Renátou Kotalovou na uskutečnění komentované prohlídky byla připravena.

V úterý 20.června za pořádného vedra, kdy nám teplota v odpoledních hodinách stoupala až na 33 stupňů, jsme se auty vydali vstříc litinovo - smaltovému dobrodružství.

Začínali jsme pěkně v chládku kulturního centra, kde je instalována Expozice umělecké litiny a smaltu, ale k ní jsme se dostali až absolvování první části komentáře z úst průvodkyně paní Jany Rychtářové. Nejprve zaznělo něco o historii samotného města, aby se pak plynule navázalo, jak se začaly vytvářet podmínky pro stavbu první hutě. Vždyť právě v údolí Ostravice a blízkém okolí nechybělo to základní pro výrobu a to byla železná ruda, voda, dřevo i levná pracovní síla. Pro některé členy našeho  klubu je hutnictví spojené z Třineckými železárnámi nebo Vítkovicemi, a tak paní průvodkyně byla překvapena znalostmi i dotěrnými otázkami přímo k tématu. Po teoretické části s ukázkami některých dobových fotografií nebo zlomku železné rudy se šestnáctka z členské základny klubu vydala na krátkou prohlídku městem. Frýdlant má na několika místech vystaveny výrobky z litiny a to patří k pěknému koloritu města, když se návštěvníci procházejí například parkem, či kolem náměstíčka, kostela sv.Bartoloměje i farní zahradou vedle něj. Právě v této zahradě se nachází osm obrazů, které vyjadřují události ze života Ježíše Krista. Via lucius – Cesta světla, to je samotný název a obrazy jsou vytvořeny výtvarnou technikou smaltování různých našich autorů i z Polska. Největší obraz jsme viděli za altánem. Potom již směřovaly naše kroky kolem kostela, kde stojí jeden z monumentálních křížů z roku 1832 vyrobený ve frýdlantských železárnách.

A nastala tzv.dělnická svačinka v útrobách sálu kulturního centra. Než jsme se mohli do ní pustit, museli jsme taky něco proto udělat. Dámy z info centra nám připravily na stolech barvičky, ale také plíšky k tomu, aby z našich fantazií vznikly nezapomenutelné obrázky ze smaltu. Maličká pec pak tyto naše výtvory tepelně zpracovala a my si mohli každý odnést domů na památku svůj smaltovaný  vzorek. To si zasloužilo už slibované občerstvení a černá káva ve smaltovaných hrníčcích, výborný chleba s paštikou, dokonce i s marmeládou a pro milovníky mléčných výrobků i chléb s tvarohem a pažitkou. V rámci přestávky jsme také dostali drobné upomínkové předměty a mířilo se na poslední část a to přímo do provozu slévárny. Tam se nás na vrátnici ujal bývalý dlouholetý pracovník slévárny pan Rojíček a po nezbytném bezpečnostním proškolení a oblečení povinných ochranných pomůcek jsme se stali na hodinu zaměstnanci slévárny, byť jen jako čumilové v provozu. Myslím si, že především pro naše ženy to byl doslova šok, kdy se vešlo hned do první haly, kde se třídí kovový šrot. Prach a  hluk se stal potom průvodcem po  celou dobu pobytu v útrobách slévarenských hal. V té další jsme se stali přímými svědky odpichu surového železa, což v podstatě ve velkých hutích není ani možné na živo vidět. Kapacita tavicích pecí je tady malá, ale vidět žhavý kov jen několik metrů od nás byl zážitkem. Po trase slévárny při fundovaném výkladu pana Trojíčka (byť někdy při pořádném rachotu) si každý mohl udělat svůj obraz o nelehké práci lidí, co zrovna byli na odpolední směně. Zvedat těžké odlitky šedé litiny a ukládat je pak do kovových kontejnerů vyžaduje i docela slušnou fyzickou námahu a to jsme tam viděli u takové práce i ženy. Slévárna dělá spousty různých druhů výrobků podle přání zákazníků (dle infornace se číslo dostává k tisícovce) a my na závěr prohlídky s úlevou konstatovali – tato práce zde nebyla a není nikdy snadná a lehká. Byli jsme i v místech, kde se běžně člověk nedostane a tak naše poděkování patří našim průvodcům paní Kotalové z Turistického informačního centra, průvodcům paní Rychtářové a panu Rojíčkovi. S jejich vydatnou pomocí jsme po více jak čtyř hodinách ukončili naší „odpolední směnu“.  Prohlídka je zařazena do projektu Technotrasa - surová krása.

Zážitky jednoho odpoledne shrnul K.Moškoř – foto najdete zde: https://oustritez.rajce.idnes.cz