Klub důchodců

---

• Žáci se věnovali seniorům

  

  ŽÁCI SE VĚNOVALI SENIORŮM

   

  Zajímavou pozvánku zaslala paní ředitelka střítežské školy Dagmar Machálková našemu předsedovi. Jednalo se o účast v zajímavém projektu  O2 Chytrá škola, který zahrnuje pět výukových lekcí, jak se  bezpečně pohybovat na internetu a umět zvládat různé nástrahy kybersvěta. Myšlenka super a tak zbývalo jen oslovit členy klubu, jestli by neměli zájem se stát na pár hodin žáky a svěřit se do péče v tomto případě „lektorů z řad čtvrťáků a páťáků ZŠ“.

  Z nabídnutých termínů školou se do školy vydalo 8.června celkem třináct seniorů a to nejen z našeho klubu. Rozděleni do pěti skupin se v krásném prostředí podkrovní části školy vrhli seniorky a dva senioři do výukových lekcí z pomocí dětí. Projekt financovaný O2 nabízí formou internetových skečů mnoho užitečných rad. Pro babičky a dědečky to byla ojedinělá příležitost se seznámit s tím, co jim může hrozit např. když si správně nezabezpečí počítat, nezadá bezpečné heslo nebo skočí tzv. na špek  falešným zprávám. Pro mnohé byly výrazy fake news či hoax novinkou v jejich slovní zásobě a „školní lektoři“ trpělivě poučovali a i v praktických ukázkách a malých testech varovali před možným nebezpečím. Mladá generace je na tyto kybernetické útoky připravena vzděláváním  ve školách, starší občané naráží na veliké problémy až v okamžiku, kdy jim někdo z rodiny pořídí chytrý telefon, tablet nebo počítač. V rámci projektu „Bezpečně na vlnách netu, ubraň se kybernetu“, kterým prošla třináctka odvážných, se určitě objeví další „vychytávky“ co budou starší generaci zajímat.

  Jak řekla paní ředitelka:“Hlavním cílem společně stráveného času bylo  především navázání mezigeneračního partnerství a rozvoj komunikačních dovedností našich žáků.“ K tomu třeba jen dodat, to se zcela jistě povedlo a za všechny účastníky společného školení stačí říci nakonec:

  moc děkujeme!

• Velkopolomský turnaj v pétanque 2022

  

  Velkopolomský turnaj v pétanque 2022

  Po roce se na další setkání se seniorskými kluby vydala do Velké Polomi čtyřlenná výprava našeho klubu důchodců. Petangový turnaj dvojic si získává popularitu a tak se pomalu začíná omezovat počtem účastníků. Letos bylo ve startovní listině přihlášeno 32 dvojic! Pochopitelně nejvíce jich mají okolní kluby z Opavska, my jsme jedinými z větší vzdálenosti. V úterý 7.června se do V.Polomi jelo s obavami, jestli vydrží počasí, protože byly hlášeny docela vydatné přeháňky. Nakonec vše dopadlo, jak se říká do minuty. Při zpáteční cestě už lilo jako z konce. Jak tedy letošní turnaj vypadal z pohledu našich zástupců? Celý turnaj hned v prvním kole zahajovaly ženy a naše dvojice Irena Foberová a Vanda Pietrzyková se ujaly prvních petangových koulí a úspěšně zdolaly své soupeřky. Petang se hrál v tzv. pavouku a pro ty, co prohráli již žádná šance na postup dál neexistoval. Pořadatelé měli časově nabitý program,  po ženách se ke hře dostaly smíšené dvojice, převážně tvořeny manželskými páry. Až po nich se mohli do soutěže zapojit dvojice mužů a mezi nimi i ta naše, letos ve složení Miroslav Fober a Karel Moškoř. I jim se podařilo doslova deklasovat domácí výběr a dosáhli na nejvyšší výhru ze všech soutěžních utkání. Po doslova maratónském turnaji se podařilo mužům dostat až do finále, kde nestačili na ostravské borce, kteří petang trénují docela často. Našim ženám unikl finálový duel o jediný bodík, když prohrály v semifinále pozdějším vítězkám.

  Konečné pořadí:

  ženy -  1. Háj ve Slezsku B 2. Háj ve Slezsku A  3. Střítež (Foberová, Pietrzyková)  a Ostrava

  muži - 1. Ostrava A  2. Střítež  (Fober, Moškoř) 3. V.Polom a Ostrava B

  smíšené páry - 1. Háj ve Slezsku  2. V.Hoštice A  3. V.Hoštice B a C

  
  
  

• Pobyt seniorů v Čechách

  

  Pobyt seniorů v Čechách

   

  Na základě dobrých referencí a posléze nabídky členky Krajské rady seniorů Hany Práglové se uskutečnil v polovině května pobyt pro 24 členů Klubu důchodců Střítež. Stejně početnou výpravu doplnil do autobusu také Klub seniorů z Rožnova pod Radhoštěm. Veškerý program včetně ubytování a stravování zajišťoval pan Michal Zeman se svým kolektivem z Hotelu Brdy ve Spáleném Poříčí. Jak takový pobyt vypadal si stručně přiblížíme podle jednotlivých dnů:

  Sobota 14.května - v ranních hodinách pro nás přijel před obecní úřad žlutý autobus, za volantem seděl náš průvodce, řidič, šprýmař, zkrátka veselý chlap a majitel hotelu – Michal Zeman. V Hnojníku jsme dobrali zbylou část  naší výpravy a jeli do Rožnova doplnit autobus do plného počtu. To se povedlo a my už fičeli směrem k Brnu, pak po dálnici k naší první delší zastávce. V husitském Táboře byl čas na prohlídku historického města nebo například Muzea čokolády a marcipánu. Potom již směřoval autobus do místa našeho pobytu, kde jsme šťastně dorazili akorát tak se ubytovat a hurá na první večeři. Po ní se už někteří vydali na prohlídku městečka.

  Neděle 15.května - hned po snídani nás čekala první vyjížďka,  prohlídka zámku Blatná. Počasí ideální, takže nálada skvělá. Ještě před vstupem do interiéru jsme někteří mohli potkat houslového mistra Václava Hudečka s manželkou. Natáčel tam zrovna nějaký filmový dokument. Pak již jsme se zaposlouchali do výkladu průvodkyně Sandry a shlédli vystavené skvosty. Po prohlídce ještě někteří využili možností projít se oborou s daňky nebo navštívili Blatnou.  Po dobrém obědě jsme měli odpoledne příležitost prozkoumat, co se ve Spáleném Poříčí nachází. Mají zde několik naučných stezek, poblíž hodně zajímavá místa. Dokonce infocentrum nabízí soutěž „Za tajnostmi historického města“ a vy se můžete projít deseti zastaveními, kde plníte určené úkoly.  Většina z nás se vydala za mlynáři od Bradavy. K rybníku Hvížďalka se starým mlýnem a pilou. Pěkná procházka přírodou, prošli jsme hrází a odpočinuli na odpočívce v altánku. Byla tady výzva jít ještě někam dál, ale většina se vydal zpět, jen pětice spokojených turistek a jeden fotograf to vzali dál, aby po dvou kilometrech navštívili obec Těnice a nad ní na louce stojící asi jedinou stavbu v ČR, což je  buddhistická stúpa. Pak už honem zpátky na večeři a po ní nás čekalo kulturní vystoupení. Postarala se o něj výborná parta šesti hudebníků – dudácká kapela. Takto jsme aspoň trošku nasáli atmosféru z Chodských slavností, hře na dudy, vozembouchu, klarinetů či houslí.

  Pondělí 16.května - Hotel Brdy se nachází ve větším areálu bývalého velkostatku, který kromě ubytování, kuchyně, jídelny, má na druhé straně velikou budovu ve které se nachází Galerie Špejchar. Zde kromě stálé expozice staré zemědělské techniky uvidíte v prvním patře unikát. Je to v podstatě naučná stezka o tom, jak vypadal život na Podbrdsku.  Oplatí se ale vystoupat až do  nejvyššího patra. To nabízí galerii humorných kreseb známého kreslíře Jiřího Wintra Neprakty. Po obědě jsme se rozhodli dále věnovat našemu městečku, které se honosí od roku 2003 titulem nejmenší historické město v ČR. Opět jsme využili stejné průvodkyně, která nás tentokráte doprovodila do místního zámku, který máme hned přes cestu. No a potom již záleželo na tom, co si ještě přidáme navíc. Jak jsem již zmiňoval dříve, jít je kam, jen mít odhodlání. Já s manželkou jsme v pohodě zvládli jednu z pěkných stezek nazvanou „Perličky víly Terezky“. Předcházelo tomu nejprve vyšplápnutí 106 schodů na Rozhlednu šťastná věž.  Je z ní moc dobře vidět do okolí, dobrý nápad něco postavit pro zvědavé turisty.

  Úterý 17.května - před námi byl celodenní výlet. Dopoledne se jelo na zámek Horšovský Týn. Původně tu stál hrad, ale po katastrofálním požáru nechali Lobkovicové vystavět zámek ve stylu italské renesance. Komentovaná prohlídka mladou průvodkyní Lenkou nás nadchla a my mohli vidět skvostné renesanční a barokní interiéry. Po prohlídce nám pan Zeman zajistil oběd v nedaleké restaurace Pod radnicí a naším dalším cílem byla více méně příroda. Jelo se do Chudenic, kde se nedaleko nachází Americká zahrada. Národní přírodní památka je pod rozhlednou Bolfánek a my se rádi prošli aspoň částí arboreta zahrnující vzácné druhy stromů a dřevin. Unikátními stromy byly zcela jednoznačně douglaska tisolistá a dřín květnatý, který zrovna nádherně kvetl. U rozhledny jsme se pak občerstvili, někteří zdolali opět nějaké schody, aby se pokochali pohled na všechny světové strany a hajdy zpátky. Byl to moc vyvedený den.

  Středa 18.května - před námi je druhý celodenní výlet. Původně jsme jej neměli v plánu, ale nějak se trošku popletly původní návrhy pro obě skupiny a vyhrála varianta jet zase na celý den někam do okolí. U některých byly ještě před cestou obavy, jestli zvládnou dva náročné dny cestování. Bylo však jedinečné vyjet. Začalo se prohlídkou kláštera v Kladrubech. Bývalý benediktinský klášter byl založený před 900 lety knížetem Vladislavem I. Dominantou areálu je kostel Nanebevzetí Panny Marie přestavěný slavným českým architektem Janem Blažejem Santinim Aichelem ve stylu tzv. barokní gotiky.  Kupole kostela, která dosahuje výšky 46 metrů, je zakončena zlacenou mariánskou korunou. Délka kostela je 86 metrů a my se prošli pod dohledem a průvodcováním Lenky něčím, co vzbuzovalo úctu i k těm, co vymysleli takový architektonický skvost. Nechápali jsme, jak mohli takové monstrum postavit podle toho, co všechno mají dnes stavitelé k dispozici. Z Kladrub jsme se vydali do Mariánských lázní a tady měl každý svůj čas si projít, co v určeném čase stihne. Nevidět a především neslyšet zpívající fontánu by byla asi největší chyba. Další naše trasa směřovala k Tachovu a kokrétně do jízdárny ve Světcích. Tam už na nás netrpělivě čekal pan kastelán Pavel a představil nám druhou největší jízdárnu ve střední Evropě, momentálně v rekonstrukci. Jízdárnu nechal vybudovat v letech 1858–61 kníže Alfréd I.Windischgratz. Nyní prochází rozsáhlou rekonstrukcí a tak jsme si prohlédli místa s lešením a sdělením, co se má do dvou let dokončit. Humorný a poutavý projev našeho průvodce nás nenechalo na pochybách, že se vše podaří zvládnout a kastelán teprve pak bude nadšeně říkat návštěvníkům, čím vším toto dílo prošlo. Kdo by si myslel, že již naše cestování toho dne skončilo, mýlí se. Po návratu zpět do Spáleného Poříčí a po večeři jsme měli před sebou ještě jednu cestu nazvanou TAJNÝ VÝLET. A protože se jednalo o tajnou návštěvu jednoho významného místa se světoznámou osobností, nebudeme prozrazovat. To by příští návštěvníci pobytů věděli, kam večer jedou.

  Čtvrtek 19.května - před námi je odjezd domů. Trošku měníme plán a jedeme jiným směrem než jsme přijeli. Navštěvujeme Svatou Horu u Příbrami, abychom si ještě prohlédli jedno z nejznámějších poutních míst ve střední Evropě. Svatá Hora patří mezi nejvíce ceněné stavby raného baroka, v roce 2015 zde byla provedena rekonstrukce. To byla naše poslední zastávka v našem programu vícedenního pobytu v Čechách. Z Příbrami se vydáváme domů směrem na Prahu a pak po dálnici na Brno směrem k Olomouci a k našim domovům. Bylo moc fajn, jedinou kaňku nám připravily naše silnice v samotném závěru cesty. U Brna čekačka „jen hodinu“ v koloně byla pohodička, před Lipníkem jsme trčeli hodiny dvě a do Stříteži dorazil žlutý autobus skoro o půlnoci. Několik fotek najdete ve fotogalerii obce.     KaMoš

• Výšlap na Filipku

  

  Májové toulky přírodou

  Loňské cestování za přísných hygienických podmínek mnohé z nás odradilo někam jezdit nebo chodit. Výletů pro členy Klubu důchodců ze Stříteže bylo mnohem méně než plánovali. Je tady rok 2022 a většina občanů naší země si vskutku oddychlo, když pominuly předepsaná opatření a život se pomalu dostává do normálních kolejí. Tak proč to nevyužít a hurá do přírody!

  Sedm členů klubu a jeden cyklista se vydali na svůj první výlet. Cílovým místem se stal vrchol hory Filipky. V nádherném měsíci máji se člověk v přírodě cítí báječně. Může při svých procházkách sledovat, jak se příroda probouzí ze zimního klidu. Na místě naší túry u železniční stanice v Hrádku se sešly čtyři ženy I.Foberová, I.Neumanová, A.Grygová, A.Němcová a dva muži  K.Moškoř a P.Szalbut. Již zmiňovaný cyklista M.Nogol jel na svém elektrokole svou trasu a měli jsme se potkat na určeném místě. Už na samotném začátku cesty jsme se potkali také s místními seniory, kteří měli podobný cíl jako my. Ač odešli rychleji po chvilce jsme je na prvním stoupání kolem domků dohnali. Třeba objektivně přiznat, měli jsme přece jenom menší věkový průměr a to je při makačce do kopce znát. Jak jsem již zmínil, příroda je v rozkvětu a každý náš pohled do zahrad, lesů i na vzdálené kopce na druhé straně jako jsou Kozubová, Ostrý či Javorový nás navnadil jít dál v obdivu nad krásou stvoření. A co zajímavého jsme po trase viděli? Nejen vše působí na nás pozitivně, ale  s jistými obavami jsme na jedné louce viděli ležet nehnutě krávu. Její nepřirozená poloha nejevila nic dobrého, asi už to měla za sebou. Naše kratičká zastávka pak byla u bývalého střediska třinecké energetiky. Už neslouží ve svém rozsahu jako tomu bývalo a v týdnu, mimo turistickou sezónu, je zde zavřeno. Vzali jsme tedy za vděk vlastními zdroji a pak směřovali dál k vytčenému cíli. Jen kousek nad střediskem nás vítali někteří hrádečtí senioři, které jsme před tím předběhli. Zkrátka, znají místní cesty a vzali to kratší variantou, jenže je to stálo dost sil při prudkém stoupání a čekali na zbytek výpravy. My se velice brzy dostali na rozcestí směrem k Filipce a ještě před ním nás potkala jediná turistka směřující už dolů se sdělením: „Aha, to jste asi důchodci ze Stříteže, už na vás čekají v chatě u Labajové“. A skutečně po příchodu k chatě se u přístřešku nacházela klubová vlajka! Jednoduché vysvětlení, cyklista byl na místě dříve a udělal propagaci klubu. Tak nám bylo jasné, jak o nás věděla procházející turistka. Naše cesta ale u chaty neskončila, cílem byl až půl kilometru dál vrchol Filipky nacházející se na rozmezí tří obcí Hrádku, Návsí a Nýdku. Pochopitelně jsme se museli vyfotit a pak již hajdy na nějaké posilnění. Dá se u paní Labajové vybrat a vynikající fazolová nebo gulášová polévka byla dostatečným přísunem kalorií. Samozřejmě výběr jídel je větší, každý si dá to své podle chuti.Počasí nám opět přálo, byť meteroologové hlásili na den našeho výšlapu občasné bouřky. První náznak nějakých změn se nachýlil kolem poledne a my naštěstí schovaní pod přístřeškem poznali první májové kapky deště. My už připraveni k odchodu, za to teprve pomalu docházeli naši senioři z Hrádku. Zpět jsme se vydali  po žluté značce přes vrch Loučka  a místní část Paseky do Bystřice. Ještě mírné stoupání na počátku k Loučce se pak proměnilo v klesání a závěr túry byl docela nepříjemný po asfaltové komunikaci. Měli jsme v plánu dojít až na bystřické nádraží, ale blížící se mračna i občas slyšící zahřmění v dáli nad Beskydami nás donutilo počkat na autobus a dojet na vlak. Jen co jsme nastoupili do autobusu, spustil se liják. Známá písnička „Sláva nazdar výletu, nezmokli jsme už jsme tu“ se v našem případě nenaplnila. Přesto jsme odjížděli domů s pěkným pocitem a taky prvními kroky, kterými se náš klub přihlásil do celorepublikové  soutěže vyhlášené Radou seniorů ČR „ Pět tisíc kroků pro zdraví“. KaMoš

   

• Dubnové aktuality z Klubu důchodů

  

  Dubnové aktuality z Klubu důchodců

   

  Členové klubu se pravidelně každou třetí středu v měsíci scházeli při bowlingu ve smilovickém Sportcentru. Jenže už několikrát je tzv. vypekla jedna z drah a házení se omezilo jen na jednu fungující. Jak se říká trpělivostí už bylo dost a tak K.Moškoř zajistil 13.dubna odpolední setkání v Nošovicích. Původní restaurace Družba byla kompletně zrekonstruována a také přejmenována na Radegastův šenk a v prvním patře objektu se nachází krásná místnost s výčepem, příjemným posezením a dvěma dráhami na bowling. Zájemci využili i služeb zdejší gastronomie a před samotným turnajem žen a mužů si dali i něco dobrého na oběd. Do Nošovic zavítalo dvacet pět členů z klubu, aby také samozřejmě vyzkoušelo zdejší bowlingovou dráhu.  Dvouhodinové zápolení žen a mužů mělo nakonec zcela jasného vítěze u mužů a nelítostný boj do posledního odhodu u žen. Pro vítěze obou kategorií pak připravil knižní odměnu ve formě křížovek M.Nogol. A jak výjezdový bowling dopadl ve výsledcích?

  Ženy: 1. Vlasta Sadowská 96 bodů   2.Marie Nogolová 93 bodů   3.Alena Klodová 79 bodů

  Muži: 1.Josef Čečotka 156 bodů    2. Petr Riedl 135 bodů    3. Karel Herec 98 bodů

   

  Volební schůze s volbou nového výboru KD Střítež

   

  Až na třetí pokus se v kulturním domu sešli členové klubu k výroční schůzi a především ke zvolení výboru na následující čtyřleté období. Po úmrtí dlouholetého předsedy Adama Lipowského se kvůli nečekanému nástupu Covidu 19 nemohly konat nové volby a vždy se navržený termín musel posouvat až k současné době, kdy bylo již poměrně bezpečné se sejít. Pozvání na tuto volební schůzi přijalo 76 členů. Mezi hosty nechyběl předseda Krajské rady seniorů Pavel Gluc, starostka obce Ropice Uršula Waniová a Střítež zastupovala místostarostka Michaela Porvisová. Program byl bohatý, protože si přítomní mohli vyslechnout nejen zprávy z činnosti klubu za rok 2019 až do konce března tohoto roku. Pochopitelně mnoho akcí se nemohlo kvůli pandemii uskutečnit, ale i tak bylo o čem mluvit. Svými pozdravy obohatili odpolední čas také všichni vyjmenovaní hosté, aby pak ve druhé, pracovní části, byl zvolen jedenáctičlenný výbor. Výbor tvoří: I.Foberová, M.Fober, M.Figulová, J.Gajdošová, J.Herecová, L.Kubalová, H.Minářová, K.Moškoř, M.Riedlová, P.Szalbut a J.Špok. Po potvrzení tohoto výboru hlasováním přítomných členů,  bylo to nejdůležitější splněno. Na závěr si mohli všichni pochutnat na skvělém guláši připraveným M.Pyszkovou a A.Němcovou. Domů se nespěchalo, byl totiž čas na rozhovory u stolů, vždyť uběhlo hodně vody v Ropičance od poslední podobné akce v prostorách kulturáku. A kdo si chtěl i zazpívat, taková možnost se naskytla za kytarového doprovodu D.Herecové.

  Aby se mohly upravit i tolik potřebné údaje v registraci KD Střítež, proběhla v úterý 26.dubna 2022 první schůze nového výboru na které byl zvolen novým předsedou Ing. Miroslav Fober.

  
   

   

  Vědomostní seniorský kvíz – naši vybojovali skvělé 3.místo!

   

  Krajská rada seniorů Moravskoslezského kraje přišla v roce 100.výročí vzniku naší republiky s nápadem udělat pro seniorské  organizace vědomostní soutěž. Týkala se tenkrát různých témat ze stoleté historie.  Tenkrát nikdo netušil, že si tuto soutěž senioři oblíbí a hlavní organizátor této myšlenky Radim Holeček hned rok na to připravil další ročník. Změnily se trochu okruhy témat, ale zájem klubů rostl. V loňském roce byla hostitelskou obcí naše Střítež a přijelo soutěžit 21 tříčlenných týmů. V tomto roce KRS MSK plánuje už dvě taková setkání, jarní a podzimní. To první se konalo ve středu 27.dubna v Háji ve Slezsku. Konkurence a zájem se projevila v počtu zúčastněných, do sálu Hotelu pod Hůrkou přijelo už 31 družstev! Náš klub reprezentovala trojice Vlasta Sadowská, Miroslav Fober a Josef Skřivánek, ti vloni ve Stříteži vybojovali krásné třetí místo. Nutno připomenout, že Střítež byla prvním oficiálním vítězem prvního ročníku (tehdy soutěžili K.Herec, M.Fober a J.Skřivánek). Letošní průběh byl velice zajímavý i v tom, kolik přijelo nových družstev a tak pořadatel musel omezit počty z jednotlivých klubů a organizací jen na jedno družstvo pro veliký zájem. Organizátor R.Holeček zase vymyslel některé nové oblasti jako např. fobie, kuchyně, sluneční soustava, cizí pojmy nebo české pohádky. Naše trojka byla po polovině soutěže na průběžném třetím místě, ale z minulých ročníků víme, jak se doslova měnila umístění týmů po každém tématu. Přesto si na ty nejvyšší příčky dělalo ambice asi šest týmů seřazených za sebou s rozdílem jen jediného bodu. Po závěrečném gongu, kdy uplynul čas posledních deseti minut desáté oblasti nastal tolik očekávaný moment, jaké že bude pořadí těch tří nejúspěšnějších při letošní rekordní účasti 31 družstev. Pro Střítež přišlo radostné hned první sdělení z úst předsedy soutěže Pavla Gluce: „Na třetím místě se umístil s počtem 70 získaných bodů Klub důchodců Střítež“! Obhajoba loňského bronzu se povedla, třeba říci, že při takové hojné účasti má ještě vyšší lesk než zisk na domácí půdě. Jen o bod před nimi se umístili Aktivní senioři z Bruntálu a vítězem se stal nováček – Klub seniorů Hostašovice s celkovým počtem 75 bodů. Nezbývá mi než touto cestou poděkovat našim zástupcům KD za skvělou reprezentaci! KaMoš

  Fotky ze všech uvedených aktivit Klubu důchodců najdete na webu obce Stříteže

  https://oustritez.rajce.idnes.cz

   

  Gratulace našemu týmu od starosty Háje ve Slezsku

   

   

   

• Návštěva v třineckém muzeu

  

• Hrčava výlet

  Výlet na Hrčavu a okolí

  Druhý pátek měsíce října ráno, všude mlha, teplota kolem pěti stupňů nad nulou. Před obecním úřadem ve Stříteži je docela rušno, sjíždějí se auta a ke svému výletu se připravují členové KD Střítež. Počasí přece jenom některé seniory k účasti odradilo, nicméně směrem k hranicím se Slovenskem se vydalo sedm aut a v nich 25 osob v důchodovém věku. Cílem říjnového výletu byl samotný východ naší republiky a obec Hrčava. Po dojetí na parkoviště hned na začátku obce seznámil Karel Moškoř  účastníky výpravy s historií obce a také s následujícím programem. Pak již pětadvacítka osob vyšla nejprve vstříc k dřevěnému kostelíku Cyrila a Metoděje. Ten byl donedávna nejmladším dřevěným kostelíkem v našem regionu (postaven v roce 1936), ale jak dobře víme, předčil jej nyní nově postavený kostel v Gutech. Pro veřejnost slouží ten hrčavský jen při významných událostech, přesto jsme mohli v ateliéru za kostelem vidět obě postavy slovanských věrozvěstů, jak je vyřezal neznámý řezbářský umělec. Na zdejším hřbitově je zajímavostí hrob maminky známé herečky Jany Hlaváčové. V bezprostřední blízkosti kostelíku se nachází nejen obecní úřad, ale především nejmenší škola v okrese, kterou navštívil i prezident Václav Havel. Po kratičké zastávce  v tzv. středu obce již další kroky směřovaly k cíli výpravy a tím bylo Trojmezí. Asfaltová cesta dávala hned od počátku zabrat svým klesáním a tak někteří jedinci vyhodnotili svoje možnosti a netroufli si jít s námi dál, přece jenom zdraví je na prvním místě. Jak jsem v úvodu psal, počasí ve Stříteži nebylo příliš lákavé na nějaký výlet, tady na Hrčavě ale krásně svítilo sluníčko a teplota byla příjemná k procházce. V údolích se ještě pomalu vytrácela mlha a tak jsme mohli  vidět před sebou na největší slovenský dálniční most Valy. Je nejvyšším ve střední Evropě (84 metrů) a překlenuje údolí na trase Svrčinovec – Skalité. Senioři si šli každý svým tempem a postupně přicházeli do míst, kde se dá během několika okamžiků dostat na území tří států. Českou a polskou část lze snadno dosáhnout, protože se v podstatě sejde bez problémů k označeným žulovým monolitům. Na slovenskou stranu je přístup komplikovaný, dřevěná lávka přes potok už svým stářím nevydržela a nová se začala nyní zhotovovat. Sejít až dolů přes potok a pak vystoupat na slovenskou část vyžaduje zvýšenou opatrnost i dobrou fyzickou zdatnost. To si raději střítežská parta našla chvilku na odpočinek  a posilnění na odpočívadle u tří hranic. Tečku na cílové zastávce udělalo společné foto těch, co došli až sem. Zpátky jsme vyzkoušeli jinou trasu do Hrčavy, kterou nám poradila jedna místní mladá maminka. Byť se dost stoupalo do kopce, ušetřili jsme si o nějakých pár stovek metrů zpáteční cestu a pospíchali do historické Sikorovy hospůdky. Zde, neomezeni časem, si každý mohl vybrat z místních specialitek na co měl chuť. Po vydatném posilnění se někteří vydali do blízkého lesíku u parkoviště, kde stojí studánka Lurdská jeskyně s údajně zázračnou vodou. Nástupem do aut naše pouť na Hrčavě neskončila, protože nás čekala ještě jedna velice zajímavá návštěva. Po staré cestě přes Mosty u Jablunkova jsme dojeli před Návštěvnické centrum Šance. Tady nás už zaskočilo počasí, protože během naší cesty z Hrčavy se totálně změnilo klima a my vystoupili z aut za pořádného větru, valící se mlhy a teplota klesla opět k pěti stupňům. Ke cti všem mohu říci, že si zcela vychutnali až do konce připravenou komentovanou přednášku uvnitř centra. Na historické slezsko-uherské hranici se vytvořily na mnoha místech tzv. opevněné šance a právě tady je největší. Systémové opevnění z 16.století prochází terénními úpravami a stojí za to shlédnout. Již upraveným terénem a příkopem lze projít zhruba do poloviny původního opevnění a na dalších metrech dookola se pracuje a  staví. Až se podaří smělý záměr dokončit, budeme mít v našem okrese zase něco pěkného, kam můžete pozvat třeba své známé. Prohlídkou venkovního opevnění i exponátů uvnitř centra skončilo asi poslední letošní cestování členů KD Střítež po okolních horách a zajímavostech. KM

  Jak se nám putovalo najdete ve fotogalerii obce.

   

• SKVĚLÝ ÚSPĚCH SENIORŮ NA KRAJSKÝCH HRÁCH

  

  SKVĚLÝ ÚSPĚCH SENIORŮ NA KRAJSKÝCH HRÁCH

   

  V Kopřivnici se 2.září konaly sedmé Krajské sportovní hry seniorů Moravskoslezského kraje. Je to největší sportovní událost pro seniory v roce a tak je zájem ze strany důchodců docela velký. Rekordní účast 400 z Třince už asi zůstane nepřekonán, protože už druhý rok je soutěž zaměřena na družstva a ne na samotné jednotlivce. Do  města Emila Zátopka přijelo letos 272 soutěžících, což znamenalo 68 čtyřlenných týmů. Mezi účastníky nechybělo ani dvacet důchodců z KD Střítež, kteří tak vytvořili pět týmů a pustili se do plnění osmi disciplín víceboje. Rozhodčím her byl opět náš člen Karel Moškoř. Letos provedl jen jednu změnu v soutěži, kdy neoblíbené kroužky nahradil golf snag. A tak se házely např. šipky trefovalo do florbalové branky nebo na basketbalový koš., hrál bollobal a petang. Jedinou běžeckou disciplínou byl běh s tenisovou raketou a míčkem. běželo s tenisovou raketou. V konečném bilancování bylo na stupních vítězů nejvíce vidět zástupce z Bílovce a hned za nimi si pro ocenění chodili sportovci v zelených tričkách našeho klubu. V družstvech se ve veliké konkurenci seřadily tři naše týmy pěkně za sebou na deváté, desáté a jedenácté místo. Mnohem cennější a radostné výsledky přineslo hodnocení víceboje jednotlivců. Víceboj mužů nad 70 let vyhrál Miroslav Gryžboň, v kategorii žen do 70 let vybojpvala nečekané třetí místo úplný nováček na hrách Anna Němcová a stejné umístění mezi ženami nad 70 let překvapivě přivezla do Stříteže Anna Grygová. Jako perličku navíc připravili organizátoři vyhodnocení jen vítězů v jednotlivých disciplínách ve všech věkových kategoriích. I zde si šli pro 1.místo za nejlepší hody na basketbalový koš Marie Figulová a Miroslav Gryžboň. Jen tak pro zajímavost, jako jediní se trefili do  koše čtyřikrát z pěti pokusů. V hodu míčkem na cíl byla nejpřesnější ze všech žen Mária Žuková a přidala další zlato.

  Slovo hlavního rozhodčího: „Když jsem vyhlašoval po skončení sportovních her nejlepší účastníky z velké plejády týmů a soutěžících, zelenou barvou našich dresů nešlo přehlédnout. Kdybychom hodnotili hry podle olympijských pravidel v bodování, byli by naši senioři zcela jistě na těch nejpřednějších místech. Na suverény z Bílovce a velmi vyrovnaný tým hostů z Olomouce nikdo neměl, ale potom už rozhodovaly maličkosti a mnohdy i štěstí. Letos se jedná v dosavadní historii účasti o největší úspěch v individuálním podání našich členů klubu a to je moc dobrá reklama nejen pro obec samotnou. Chtěl bych i touto cestou všem startujícím za střítežský klub poděkovat za super výkony a popřát mnoho sil do dalších aktivit.“

  Fotky z her najdete ve fotogalerii obce.

• Fifejdský pavouk vyhráli domácí

  

  Fifejdský pavouk vyhráli domácí

  Ve středu 14.července se v Ostravě areálu TJ Ostrava odehrál další z petangových turnajů. Soutěž dvojic připravilo Ostravské organizační centrum spolku SENIORS. Ani tentokráte nechyběli zástupci KD Střítež. Jednak proto, že v loňském roce dokázali celý turnaj tříčlenných družstev vyhrát a tito vítězové měli zdarma zajištěnou registraci. Reprezentovat klub odjeli manželé M. a A.Žukovi, I.Foberová s V.Pietrzykovou a K.Moškoř s J.Pščolkou. Už při samotném příjezdu do areálu bylo vidět různobarevné trička zúčastněných klubů a po nezbytných úkonech registrace se po uvítání M.Fabiánem rozehrály na třech hřištích neúprosné boje o postup do dalšího kola. Na každý zápas byl stanoven časový limit a záleželo, jak se komu daří. Název turnaj byl zcela trefný, protože za chvilku už nikdo pořádně nevěděl s kým bude hrát, zkrátka pořádně zamotaný pavouk! Systém neměl žádnou logiku, pořadatelům se vůbec nepovedlo sestavit herní plán tak, aby se např. neutkaly stejné týmy v dalších vyřazovacích kolech. To se třeba stalo našim děvčatům a pak se nějak záhadně hrály zápasy podivně dál. Někdo jich odehrál pět jiný jen tři a v samotném závěru už vůbec nikdo neměl přehled, jestli se vůbec dostane dál k nějakému utkání. Jedinou jistotu měli K.Moškoř a K.Pščolka, kteří procházeli soutěží jako nůž máslem a po jasných výhrách nad soupeři se jejich počínání zastavilo až ve finále. Na domácí dvojici  Václavů - Hrstku a Stanovského neměli nárok a získali i tak velmi pěkné druhé místo. Další naše dvojice hrály nějaká utkání o postup do závěrečných kol o umístění, ale těsné porážky je ke stupňům nejlepších nepřiblížily.

  Na samotný závěr se přece jen ukázala ta světlejší stránka pořadatelů. Oběd byl vynikající a konečně se při vyhlašování výsledků dostalo s odměnami i na vítěze z minulého ročníku i letošního klání ve Velké Polomi. V obou případech byli dekorováni členové našeho klubu, nejprve trio M.Žuková, K.Moškoř a J.Pščolka a po nich pár I.Foberová a V.Pietrzyková. A jak dopadlo konečné pořadí Fifejdského pavouka?

  1. OOC Ostrava   2. KD Střítež    3. Velké Hoštice

  Fotky z Ostravy najdete ve fotogalerii obce.

  

• VELKÁ ČANTORYJE ZDOLÁNA

  VELKÁ ČANTORYJE ZDOLÁNA

  Dalším turistickým místem letošních výšlapů Klubu důchodců se stala pohraniční česko-polská oblast s cílem na vrcholu Velké Čantoryje. První prázdninový den vyrazila do Nýdku auty osmičlenná výprava, kterou tvořili manželé Moškořovi, I.Foberová, V.Pietrzyková, A.Němcová, H.Minářová, P.Szalbut a nejstarší účastník výšlapu J.Pščolka. Pro účastníky byla připravena  NAUČNÁ RYTÍŘSKÁ STEZKA VELKÁ ČANTORYJE.

  Po společném fotu na parkovišti v Nýdku na náměstí jsme se vydali po zelenobílé značce shodné s červenou turistickou značkou vstříc výšinám. Počasí bylo po ráno oblačné a také jsme se dočkali prvních kapek deště asi po kilometru chůze. Když jsme došli ke 2.zastávce stezky, ke studánce s horským pramenem, spustil se vydatný déšť, což nám nemohlo vůbec vadit. Přišel čas na svačinku a pod přístřeškem a lavičkách na nás déšť neměl nárok. Mraky byly za chvilku pryč a místy už prosvítalo sluníčko a naše cesta pokračovala dál. K památníku J.Třanovského na Zakameni  se trošku mimo trasu vydala jen jediná rodinná trojice. Ostatní už mířili dál přírodní rezervací Čantoryje a bylo už pěkně na několika místech vidět panorama našich nádherných Beskyd. Po prudším stoupání jsme došli k chatě na Malé Čantoryji. Ač začaly prázdniny, prvními hosty v chatě jsme byli my a nastala druhá siesta, tentokráte už s ochutnávkou z místní kuchyně. Zelňačka či česnekačka přišla vhod, pochopitelně nechyběla venku při posezení i kávička. Sluníčko už nakouklo zpoza mraků a tak jsme si mohli i lehce osušit mokré pláštěnky či propocená trička. Patřičně posilněni to už pak bylo asi půl kilometru k vrcholu Velké Čantoryje, které k tisícovce nad mořem schází jen 5 metrů! Dominantou tohoto vrcholu je pak rozhledna a z té už koukáte lehce z výšky 1016 metrů nad mořem. Postavena byla v roce 2022 a nám se naskytly nádherné pohledy do všech světových stran. Počasí nám přálo a my viděli neskutečně daleko! Zpátky jsme to vzali asi půl kilometrů po mezinárodní česko-polské trase a potom pěknou procházkou bukovým lesem. Po cestě jsou místa, kde se z dalších panelů Naučné stezky dozvíte něco o zdejší přírodě i životě pod bájnou horou. Trasu jsme si o dobré dva kilometry protáhli a to jen proto, že jsme při cestě nahoru prošli opravovaným mostem přes neznámou říčku, kde byl zákaz vstupu, ale dali jsme na radu místní paní, co nám řekla, že už se tam dá projít, jsme si udělali zpět tzv.objížďku opravované trasy. Díky tomu jsme mohli ještě navíc vidět po cestě bývalé a dnes už zchátralé dominanty Nýdku – skokanské můstky. Po šťastném dojití na náměstí přišla poslední zastávka a to návštěva místní cukrárny a pak už hajdy domů.

  Kratičké postřehy z putování Rytířskou cestou zaznamenal K.Moškoř (poznámka: žádní rytíři na nás nečíhali, takže doporučujeme si trasu projít)

  Fotky z výšlapu si můžete prohlédnout ve fotogalerii obce.